Pondělí, 9. prosinec, svátek má Vratislav

Informace pro rodiče


Desatero pro rodiče předškoláka.

Desatero pro rodiče předškoláka


Rodiče se často ptají, co by mělo v době, kdy ukončuje svůj předškolní věk, zpravidla
zvládnout. Nabízíme rodičům k jejich základní orientaci ve věcech výchovy vzdělávání
dětí následující „desatero“ věku a potřebám dítěte odpovídajících znalostí a dovedností,
k jejichž osvojení by dítě mělo být v průběhu předškolního věku vedeno, ať už
v mateřské škole či v rodině. Je přirozené, běžné, standardní, že každé dítě zvládne
„desatero“ v míře a rozsahu svých individuálních možností a schopností. Jedná se tedy
pouze o orientační pomůcku, která reaguje na dotazy mnohých rodičů, zejména těch,
jejich děti běžnou mateřskou školu nenavštěvují.


1. Dítě by mělo být dostatečně fyzicky zdatné a pohybově vyspělé.

Zpravidla by mělo např.:
· zachovávat správné držení těla (postavit se rovně)
· běhat, skákat, zvládat různé druhy lezení, překonávat překážky, pohybovat se
v různém prostředí a terénu (v lese, na sněhu, v písku apod.)
· být přiměřeně obratné (např. udržet rovnováhu na jedné noze, házet a chytat
míč, užívat různé náčiní, jezdit na tříkolce, koloběžce, kole apod.)
· být pohybově aktivní po delší dobu (10 minut a více)


2. Dítě by mělo být samostatné v sebeobsluze.

Zpravidla by mělo např.:
·
svléknout se, obléknout i obout (zapnout a rozepnou zip i malé knoflíky, zavázat
si tkaničky, obléknout si čepici, rukavice)
· najíst se, nalít si nápoj, používat příbor, stolovat čistě
· zvládat osobní hygienu (používat kapesník, umýt a osušit si ruce, používat toaletní
papír, používat splachovací zařízení)
· zvládat drobné úklidové práce (posbírat a uklidit předměty a pomůcky na určené
místo, připravit další pomůcky, srovnat hračky, uklidit po sobě papír od sušenky
apod.)
· dokázat se postarat o své věci (udržovat v nich pořádek)


3. Dítě by mělo zvládat přiměřené jazykové a řečové dovednosti.

Zpravidla by mělo např.:
· vyslovovat správně všechny hlásky
· mluvit ve větách, zformulovat otázku, vyprávět příběh, popsat situaci apod.
· mluvit většinou gramaticky správně (tj. užívat správně rodu, čísla, času, tvarů,
slov, předložek aj.)
· rozumět většině slov a výrazů běžně užívaných v jeho prostředí
· mít přiměřenou slovní zásobu, umět pojmenovat většinu toho, čím je obklopeno
· přirozeně a srozumitelně hovořit s dětmi i dospělými, vést rozhovor, domlouvat se


4. Dítě by mělo zvládat koordinaci ruky a oka, jemnou motoriku, pravolevou orientaci

Zpravidla by mělo např.:
· zručně zacházet s předměty denní potřeby, hračkami, pomůckami a nástroji
(pracovat se stavebnicemi, modelovat, stříhat, kreslit, malovat apod.)
· zvládat činnosti s drobnějšími předměty (korálky, drobnými stavebními prvky
apod.)
· tužku držet správně, tj. třemi prsty, s uvolněným zápěstím
·
vést stopu tužky, pastelu, štětce (obkreslovat, vybarvovat, vést plynulé tahy)
· označit si výkres značkou, písmenem, popř. zkoušet napsat hůlkovým písmem
celé jméno
· napodobit základní geometrické obrazce, různé tvary, (popř. písmena)
· rozlišovat pravou a levou stranu, pravou i levou ruku (může chybovat)
· řadit prvky zleva doprava, zprava doleva i v dalších směrech
· upřednostňovat užívání pravé či levé ruky při kreslení či v jiných činnostech, kde
se preference ruky uplatňuje (mělo by být zpravidla zřejmé, zda je dítě pravák či levák)

5. Dítě by mělo být schopné rozlišovat zrakové a sluchové vjemy.

Zpravidla by mělo např.:
· rozlišovat podstatné znaky předmětů (rozlišovat barvy, tvary, figuru a pozadí)
· skládat obrázky z několika tvarů
· nalézat rozdíly na dvou obrazcích, doplňovat detaily, postřehnout změny (co je
nového, co chybí) na obrázku i ve skutečnosti
· rozlišovat jednoduché obrazné symboly a značky i jednoduché symboly a znaky
s abstraktní podobou (písmena, číslice)
· rozlišovat zvuky (např. zvuky jednoduchých hudebních a rytmických nástrojů)
· skládat slova z několika slabik, sluchově rozložit slovo na slabiky, rozeznávat
počáteční hlásku ve slově, vytleskat slabiky ve slově


6. Dítě by mělo zvládat jednoduché logické, myšlenkové a početní operace

Zpravidla by mělo např.:
· ukazovat na prstech či předmětech počet, počítat na prstech, počítat po jedné,
chápat, že číslovka vyjadřuje počet
· vyjmenovat číselnou řadu a určit počet prvků minimálně v rozsahu do šesti
· porovnat počet prvků (např. poznat co je více, méně, o kolik)
· rozpoznat odlišné tvary a tělesa (kruhový, čtvercový apod.)
· rozlišovat a porovnávat vlastnosti předmětů (velikost, tvar aj.), nacházet společné
a rozdílné znaky
· třídit, seskupovat a přiřazovat předměty dle daného kritéria (řadit, uspořádat
např. korálky do skupin podle barvy, tvaru, velikosti)
· přemýšlet, vést jednoduché úvahy, komentovat, co dělá („přemýšlet nahlas“)
· řešit jednoduché problémy a situace, slovní příklady, úlohy, hádanky, rébusy,
labyrinty
· rozumět časoprostorovým pojmům (např. nad, pod, dole, nahoře, dříve, později,
včera, dnes), pojmům označujícím velikost, hmotnost (např. dlouhý, krátký, malý,
velký, těžký, lehký)


7. Dítě by mělo mít dostatečně rozvinutou záměrnou pozornost a paměť.

Zpravidla by mělo např.:
· udržovat soustředěnou pozornost na činnosti po určitou dobu (cca 10 -15 min.)
· věnovat se soustředěně i činnostem, které nejsou pro ně aktuálně zajímavé
a které mu byly zadány
· záměrně si zapamatovat, co prožilo, vidělo, slyšelo, po přiměřené době si toto
vybavit a reprodukovat
· znát říkadla, básničky, písničky
· postupovat při činnostech podle pokynů
· pracovat samostatně

8. Dítě by mělo být přiměřeně citově a sociálně vyspělé a samostatné.

Zpravidla by mělo např.:
· být po určitou část dne bez problémů odloučeno od rodičů
· chovat se kontrolovaně, bez výrazných výkyvů v náladách
· ovládnout své pocity (reagovat přiměřeně na drobný neúspěch, odložit přání
na pozdější dobu, přizpůsobit konkrétní činnosti či situaci)
· uplatňovat základní společenská pravidla (zdravit, požádat, poděkovat, omluvit
se)
· navazovat kontakty s dítětem i dospělými, komunikovat s nimi (kamarádit se,
vyhledávat partnera pro hru, v zájmu hry se domlouvat, rozdělovat a měnit si
role)
· k dětem se chovat přátelsky, citlivě a ohleduplně (dělit se o hračky, pomůcky,
pamlsky, rozdělit si úlohy, všímat si, co si druhý přeje)
· brát ohled na druhé (dokázat se dohodnout, počkat, vystřídat se)
· zapojovat do práce ve skupině, vyjednávat a dohodnout se, vyslovovat
a obhajovat svůj názor
· dodržovat ve skupině (v rodině) daná a pochopená pravidla, pokud jsou dány
pokyny, být srozuměno se jimi řídit (uposlechnout pokynů)


9. Dítě by mělo být schopno vnímat přiměřené kulturní podněty a projevovat se v tvořivých činnostech

Zpravidla by mělo např.:
· pozorně poslouchat či sledovat se zájmem literární, filmové, dramatické či
hudební představení
· zúčastňovat se dětských kulturních programů a akcí (např. výstav), zábavných
akcí, slavností, sportovních akcí
· vyprávět, co vidělo, slyšelo, dokázat říci, co bylo zajímavé, co jej zaujalo
· zajímat se o knihy, znát pohádky a příběhy, mít své oblíbené hrdiny
· znát celou řadu písní, básní a říkadel, reprodukovat je, zpívat, rytmizovat,
zvládnout jednoduchou divadelní roli
· kreslit, malovat, modelovat, vytvářet
· hrát tvořivé a námětové hry (např. na školu, na rodinu, na cestování, na lékaře)


10. Dítě by mělo být schopno se přiměřeně orientovat ve svém prostředí.

Zpravidla by mělo např.:
· vyznat se ve svém prostředí (doma, ve škole), spolehlivě se orientovat v blízkém
okolí (vědět, kde bydlí, kam chodí do školky, kde jsou obchody, hřiště apod.)
· zvládat běžné praktické činnosti a situace, s nimiž se pravidelně setkává (např.
vyřídit drobný vzkaz, nakoupit a zaplatit v obchodě, říci si o to, co potřebuje, ptát
se na to, čemu nerozumí, umět telefonovat, dbát o pořádek a čistotu, samostatně
se obsloužit, zvládá drobné úklidové práce, starat o rostliny či drobná domácí
zvířata)
· vědět, jak se má chovat (např. doma, ve školce, na veřejnosti, u lékaře,
v divadle, v obchodě, na hřišti, při setkání s cizími a neznámými lidmi) a snažit se
to dodržovat (chovat se přiměřeně a bezpečně, uvědomovat si možná nebezpečí,
· znát a zpravidla dodržovat základní pravidla chování na ulici (dávat pozor
při přecházení, rozumět světelné signalizaci)
· mít elementární poznatky o sobě, svém prostředí i okolním světě (např. znát části
těla i některé orgány, vědět, kdo jsou členové rodiny a čím se zabývají, rozlišovat
různá povolání, znát běžné pomůcky, nástroje, znát jména některých rostlin,
stromů, zvířat a dalších živých tvorů, vědět, k čemu jsou peníze, orientovat se
v dopravních prostředcích, znát některé technické přístroje apod.)
· rozumět běžným okolnostem, dějům, jevům, situacím, s nimiž se bezprostředně
setkává (např. podnebí, počasí a jeho změny, proměny ročních období, látky
a jejich vlastnosti, cestování, životní prostředí a jeho ochrana, nakládání s odpady)
· mít elementární povědomí o naší zemi (města, hory, řeky, jazyk), o existenci
jiných zemí a národů, o světadílech, planetě Zemi, vesmíru

 

Děti nastupují do mateřské školy

Doc. PhDr. Lenka Šulová, CSc., FFUK
časopis INFORMATORIUM 3-8. září 2004, č.7, str. 5-7.

Září je pro mnohé malé děti významným obdobím jejich života. Nastupují totiž do mateřské školy. Věnujme čas společnému zamyšlení nad tím, jak jim tuto situaci co nejvíce usnadnit.

Tradice, zkušenost i různé výchovné přístupy, které se v mateřských školách v etapách jejich vývoje uplatňovaly, vedly k tomu, že jsou na vysoké úrovni jak ve smyslu kvality pracovníků MŠ a jejich vzdělání, tak ve smyslu podnětnosti prostředí či realizovaných výchovných projektů.
Pro rodiče je však stále aktuální otázka, zda je vhodné malé dítě „vytrhnout“ z rodinného prostředí a umístit ho do kolektivu, mezi vrstevníky, pod vedení a vliv cizí, byť profesionální, autority.
Dva významní čeští psychologové, Z. Matějček a J. Langmeier, kteří uvedli problematiku psychické deprivace dítěte do ČR už v 60. letech, zdůrazňují význam tří dimenzí, které je nutné sledovat při umísťování dítěte do předškolního zařízení:

  • Míru, do jaké zařízení doplňuje rodinnou výchovu (zda jsou rodinné výchovné přístupy v souladu s institucí a kolik času tráví dítě mimo rodinu).
  • Věk, ve kterém dítě do kolektivu přichází (zdůrazňují, že kolektivní výchova bude mít jiný vliv na batole, které ještě kolektivu nedozrálo, a jiný na dítě starší 3 let, které už spontánně dětskou společnost vyhledává).
  • Vnitřní organizaci výchovy a práce s dětmi v jednotlivých zařízeních, což souvisí též s osobnostními předpoklady tamních vychovatelů, s tradicemi, materiálními podmínkami, stálostí vychovatelského týmu apod.


Domnívám se, že velmi pozitivní roli může sehrát také dobrá kooperace vychovatelů a rodičů. Setkávám se v zahraničí s tím, že vychovatelé jsou rodiči vnímáni jako odborníci, kteří jim právě v adaptaci dítěte na předškolní zařízení mohou pomoci.

 

Jak usnadnit dětem nástup do MŠ?

Zopakujme si stručně, co charakterizuje dítě předškolního věku (3–6 let) z hlediska jeho psychického vývoje.

Spontánní hra

Předškolní období je nazýváno obdobím hry. Je to právě hra, která zcela vyplňuje celodenní aktivitu dítěte, je-li ponecháno v rodinném prostředí. Podle spontánní hry dítěte předškolního věku se dobrý pozorovatel dozví mnohé o dítěti, jeho povaze, předpokladech, temperamentu. Lze říci, že herní zvyky dítěte se později přenášejí do jeho způsobů učit se i do pozdějších pracovních návyků.
Učitelky mateřské školy by se měly snažit seznamovat rodiče ještě před nástupem dítěte s prosazovanými výchovnými principy. Pro vývoj dítěte je vhodné, upřednostňují-li v nich spontánní hru v dostatečné míře. Měly by působit i na rodiče v tom smyslu, aby se i oni sami zamysleli nad tím, zda ponechávají dítěti dostatek času na skutečně volnou hru. Dnes se často setkávám s tendencí rodičů zcela vyplnit volný čas předškolního dítěte různými řízenými aktivitami, kroužky, přípravou na školu, jazykovými kurzy. Z hlediska zdravého psychického vývoje předškolního dítěte to pokládám za předčasné a nevhodné.

Pohyb

Zdokonalují se motorické projevy dítěte. Pohyby jsou elegantnější, koordinovanější. Zlepšuje se jemná motorika, což se projevuje jednak kresebnými projevy a také schopností lépe manipulovat s drobnými předměty - korálky, knoflíky, kamínky, stavebnicí apod.
Rodiče by měli být co nejčastěji (pokud možno denně) učitelkou informováni o tom, jak jejich dítě strávilo čas ve školce, a svým domácím programem buď doplnit pohybové aktivity, jestliže se jich nedostávalo, nebo naopak dodat klid a odpočinek. Nezapomínejme na to, že samotný pohyb mimo domov s novými podněty je pro dítě velmi fyzicky náročný. Únava v prvním období docházky do mateřské školy je běžným jevem a musíme na ni adekvátně reagovat.

Prostor a čas

Rozvíjí se zraková a sluchová diferenciace nezbytná pro pozdější proces analýzy a syntézy při čtení a psaní. Zdokonaluje se prostorová a časová orientace.
V mateřských školách se této oblasti věnuje značná péče, ale učitelky by měly i rodiče podněcovat k tomu, aby věnovali pozornost tomuto rozvoji. Stejně to platí i o objasňování doby, za kterou rodiče opět uvidí. Neříkejte dítěti "odpoledne", to je pro něho příliš abstraktní pojem, ale příkladně "až se naobědváš, tak pro tebe přijdu". Je třeba sliby dodržovat, naše děti jsou chytré a lépe snesou větší zátěž než nejistotu ve slovo svých blízkých.

Domov v kapse

Paměť předškoláka je spíše bezděčná, mechanická, konkrétní a krátkodobá. Dítě je myšlenkově vázáno na to, co bezprostředně vnímá.
Je vhodné, aby rodiče dali dítěti s sebou do školky něco, co by mu domov a blízké stále připomínalo a co by mohlo mít nenápadně při sobě (kaštan, kamínek, malinkého plyšáčka do kapsičky, fotografii)

Realita a výmysl

V období předškolního věku se projevují barvité a bohaté představy, které často doplňují nepřesně vnímanou realitu nebo nahrazují něco, co dítě vnímalo jako nesrozumitelné nebo negativní. Tato dětská konfabulace není tedy lhaním, jak se dospělí občas obávají, ale je jakýmsi postupným vývojovým krokem v cestě za přesným vnímáním reality.
V mateřské škole i doma by dítě mělo mít dostatek prostoru k vlastnímu vyjádření, i když je podezření, že se jedná o smyšlenky. Dítě poskytne často při troše času a pozornosti pro jeho vyjadřování cenné informace. Dospělý by měl dát dítěti najevo, že rozumí jeho potřebě situaci trochu přibarvovat, ale postupně ho vést od "tohle bylo jenom jako" k "tohle bylo doopravdy".

 

Rozvoj řeči

Dochází ke zkvalitňování řečových projevů, rozšiřování slovní kapacity i k osvojování gramatických pravidel. Projevuje se též výrazněji kognitivní složka řeči, související s nárůstem poznatků a zkušeností dítěte. Dítě už dokáže řečí vyjadřovat své pocity, prožitky a potřeby (složka expresivní) a řeč uplatňuje i svou funkcí regulační. Mluveným slovem lze ovlivňovat bezprostřední chování dítěte a dokonce může instrukce být občas dítětem i následně opakována a posléze zvnitřněna v tzv. vnitřní řeč.
Proto je nutné, aby učitelky i rodiče s dítětem dostatečně mluvili, i když jeho setrvalá otázka "a proč" vede občas k jejich únavě či netrpělivosti.

Samostatnost

Pro předškoláka je velmi významný jeden paradox. Potřebuje aktivitu, kterou téměř nepřetržitě dává najevo (poskakováním, mluvením, vyhledáváním činností), ale stejně intenzivně potřebuje stabilitu prostředí, jistotu, trvalost zázemí. Některé děti velmi nelibě nesou jakékoli změny (malování bytu, přestavení nábytku, změnu svého místa u stolu apod.). Když si dítě přestane být svým zázemím jisté, jeho aktivita, chuť k samostatným projevům a zvídavost rychle vyprchají.
Je dobré, když se učitelkám i rodičům podaří co možná nejvíce z předchozích zvyků dítěte uchovat i po jeho nástupu do MŠ.

Citový kontakt

Významnou charakteristikou dítěte tohoto období je potřeba citového vztahu a citového kontaktu, potřeba sociálního uznání, potřeba postupné emancipace.
Je štěstím, když se podaří, že dítě má svou paní učitelku rádo a ona jeho. Rodiče by měli tento vztah pomoci budovat. Je oporou pro dítě.

Dítě potřebuje vrstevníky

Předškolní období je velmi důležité pro formování základních citových projevů. Citové prožívání tohoto věku je velmi intenzivní, ale zároveň krátkodobé a proměnlivé. Děti postupně začínají ovládat své citové projevy, dokáží už být kritické samy k sobě, hodnotí své chování, umějí se litovat, zlobit se za něco samy na sebe. Vytváří se sebecit, který souvisí s pocitem vlastní identity a sebevědomím. V tomto věku převládá u zdravého dítěte nálada veselá, postupně ustupuje strach z neznáma, na důležitosti nabývají sociální city (láska, nenávist, sympatie, nepřátelství). Mezi vrstevníky se rozvíjí schopnost spolupracovat, mít pochopení pro druhého i utěšovat plačící kamarády. Rozvíjí se však též soupeření, schopnost podřídit se ostatním, řešit konflikt kompromisem apod.

 


Mikulášská nadílka 2019
Vánoční dílničky Koťátka
Vánoční dílničky berušky
Návštěva Andělíčka v beruškách
Vaření čaje a ranní hry v Koťátkách
Koťátka - sv. Martin

zpět nahoru